Každá domácnost má někde pytel triček, která už nikdo nenosí. Buď ztratila barvu, mají díru na lokti, nebo z nich děti prostě vyrostly. Vyhazovat je přitom znamená plýtvat materiálem, který se dá snadno přetvořit. Karneval ve školce, školní besídka nebo domácí divadlo o víkendu přitom vyžadují kostým, který děti nosí dvakrát do roka. Kupovat hotový převlek za stovky korun se nevyplatí, když ho zvládnete ušít z toho, co už doma leží.

Základem je roztřídit oblečení podle barev a materiálů. Tmavá trička se hodí na pláště, světlá na křídla víl nebo andělů. Džíny poslouží jako kalhoty pro piráta, staré košile jako základ pro strašidlo nebo doktora. Nůžky, jehla s nití a tavná pistole zvládnou většinu úprav. Pokud si nejste jistí střihem, inspiraci najdete v návodech na kostýmy do hry z toho, co doma zbylo, kde jsou postupy popsané krok za krokem. Důležité je nemyslet na dokonalost, ale na funkci — dítě potřebuje kostým, ve kterém se může hýbat, skákat a hrát.

Největší výhoda recyklace spočívá v tom, že děti mohou být u tvorby od začátku. Nechají je vybrat barvy, nastříhat látku nebo nalepit knoflíky. Vznikne převlek, který mají rády, protože si ho samy dotvořily. Navíc se učí, že stará věc nemusí skončit v koši. Z jednoho trička vznikne maska, z druhého kapsa na poklady, ze zbytků čelenka. Karneval se tak stane nejen zábavou, ale i malou lekcí o tom, jak přemýšlet nad odpadem.

Domácí divadlo pak nabízí ještě větší svobodu. Kostým nemusí odpovídat žádné předloze, stačí, když děti přesvědčí, že jsou lvem, rytířem nebo čarodějnicí. Stařičký svetr se změní v huňatou hřívu, prostěradlo v ducha. Než začnete stříhat, vyperte oblečení a zkontrolujte, jestli někde nejsou skvrny, které by po přebarvení prosvítaly. Výsledek bude originální a hlavně levný. A až karneval skončí, můžete kostým rozebrat a materiál použít znovu — třeba na další představení.